Příběh z praxe

Pavel s Karolínou přišli po 18 letech vztahu, mají 2 děti a ve vztahu opakují stále stejné konfliktní situace, které nikam nevedou. Po dotazu, co je ve vztahu nejlepší, Pavel uvedl, že je s Karolínou vlastně pořád rád, a Karolína řekla, že ji baví, když Pavel pro ně organizuje různé akce a výlety. Akorát už na to dobré léty dost zapomněli. Opakování stále stejných problémů přineslo do vztahu uzavírání se do sebe - "ona mlčí nebo vysírá, a on jde za kamarády", problémy v sexu - "on radši usne (než by zažil další odmítnutí) a ona je frustrovaná emoční nenaplněností" a snaha být nekonfliktní - "aby z toho zase nebyl problém". To vše vedlo k vyčerpání a pocitu Karolíny, že už neví, jak dál. Neví, jestli chce ve vztahu pokračovat. Pavel situaci řešil úniky do práce a k alkoholu. Přiznal, že vztah už není ono.
Po 5 sezeních došlo k uklidnění situace. Pavel objevil svůj mechanismus přehnaného opečovávání své ženy. Nahlédl na to, že zapomněl sám na sebe a své potřeby. Uznání hledal u manželky a tím ji zatěžoval. Karolína uviděla svůj návyk sklouzávat do role oběti, která v sobě nese zacyklenost v emocích. Dále svůj kontrolní mechanismus, který se ve vztahu více soustředí na to, co se nedaří. Oba objevili a naučili se používat jiné, užitečnější možnosti chování a přístupů. To jim vrátilo větší svobodu i radost do vztahu. V terapii pokračují. Zvyšuje jejich odolnost pro chvíle, kdy to ve vztahu drhne...