Vnitřní vztahy 3 - Nadvláda vnitřního dítěte

Muž-velké dítě a Žena s hlavou v oblacích
Nedospělé mužství a éterické ženství

Zde je předposlední dynamika vnitřního trojúhelníku, kdy náš život ovládá postava vnitřního dítěte. Je to tedy projev chování typu „Muže-velkého dítěte“, který nedospěl a líbí se mu to. Jeho oblíbený postoj ke světu je „na zodpovědnost mám ještě čas“. A u ženy jde o chování „Ženy s hlavou v oblacích“, která utíká do jiných světů, aby se vyhnula hlavně tomu uvnitř sebe. "Zůstat dívenkou je příjemné."

Exkurze do dětského světa
Pro pochopení vnitřního dítěte je třeba se vrátit do tvého dětství. Proto si je pojďme popsat. Jde o dětské postoje. Tvoje dětství je hlavním předobrazem dětských postojů, vlastností a kvalit. I přesto, že mnozí z nás mají na dětství kusé vzpomínky.

Dětské kvality: úžas, chaos, snění, fantazie, tvořivost, hravost, spontaneita, přelétavost, naivita, závislost, lehkost, totálnost, bezprostřednost, divokost, sobeckost, magická mysl, vitálnost, zvídavost, tvrdohlavost, urputnost, extrémnost, štědrost, zranitelnost, přirozenost, nespoutanost, citlivost, přítomnost, důvěřivost, bezelstnost, dovádivost, nevinnost.

Dětské potřeby: bezpečí, řád, předvídatelnost, férovost, láska, zájem a pozornost, péče, dotyk, potřeba být viděn a slyšen. Zároveň je dětství provázeno závislostí. Potřebuje rodiče nebo jiné dospělé, aby se o něj postarali. Dítě samo o sobě nepřežije. Nemá pro to předpoklady. Žije ve světě omezených možností.

MUŽ – VELKÉ DÍTĚ - "Koukejte se na mě. Svět je tak zábavné místo.“

Jak poznáme „muže, který nedospěl“
Projevuje se jako „potížista = malý tyran“. Neustále vyvolává rozruch a strhává na sebe pozornost. Máloco a málokoho bere vážně. Bývá rebelující. Umí být pomstychtivý. Je závislý ve vztahu. Nesnese, když nemá dostatek péče a pozornosti. Je zaměřený na sebe, někdy to hraničí až s prvky narcisismu. Bývá často nevědomým potížistou = „trouble makerem“ stále připraveným a poutajícím pozornost. Nevnímá, co riskuje a koho ohrožuje. Doslova si zahrává se svým životem i se životy všech kolem.
Jeho nezralé mužství odmítá odpovědnost. Vládne v něm dítě a nedospělé projevy. Manipuluje. Je velmi kreativní v tom, jak ovlivnit okolí, aby naplnilo jeho potřeby. Pod tlakem se oddaluje nebo strká hlavu do písku. Následně přechází k jinému objektu zájmu a aktivitě. Když se neoddálí, je silně přetížený. Hledá únik a úlevu ze situace přes emoční odpojení, kdy nevnímá své pocity ani své tělo. Když už to nepomáhá, sáhne po rychlé úlevě v podobě alkoholu, drog, nezávazného sexu. Protože neřeší přetížení, vystavuje se riziku kolapsu.
Pro tento typ osobnosti je téměř nemožné přijmout názor či podnět zvenčí, je to velkovýrobce námitek a odporu. Umí slíbit cokoliv. Realizace je mizivá. S každým „ano“ se hned objevuje spousta „ale“. Nevědomky na svém „ale“ ulpívá. Stává se z něj doslova slepý rebel, který namítá a vzpouzí se automaticky. Jde mu stále o zisk pozornosti za jakoukoliv cenu. Ztráty neřeší a možná ani nevnímá. Když to přestřelí, umí krátkodobě zabrat a "sekat latinu". Stejně jako u dětí, tělo reaguje na zátěžovou situaci nemocí. Další oblíbená strategie je emoce zaspat. Nevnímat je.

Tipy na filmy: Nezralý muž si hraje a ukrývá se
Cena za něžnost, USA, 1983, 132 min, režie: James L. Brooks – manžel Emmy
Tady to musí být, Itálie / Francie / Irsko, 2011, 113 min, režie: Paolo Sorrentino – Cheyenne
Na Hromnice o den více, USA, 1993, 101 min, režie: Harold Ramis – Phil Connors
Údolí včel, Československo, 1967, 96 min, režie: František Vláčil – rytíř Ondřej

Práce – Je tvůrčí a plný energie
Tito muži jsou sociálně zdatní díky své zvídavosti a nekonečné chuti objevovat. Kontakty navazují rychle a snadno. Umí dobře číst lidi. Mají silnou empatii na úrovni instinktu. Neumí dotahovat věci do konce. Zodpovědnost jim nevoní. Nevnímají rizika. Dochází u nich často k finančním problémům a krachům.
Jsou plni nápadů, tvořivosti a energie. Stále jsou v pohybu a vitální. Následují každý impuls. Práci neberou vážně. Jsou překvapení až ublížení, když se to po nich chce. Pokud jsou pod dozorem někoho, kdo umí zvládat a usměrnit jejich kreativitu, mohou nabídnout mnoho darů.

Vztahy
V manželství si dělá, co chce. Často je finančně nezodpovědný, i když peníze díky své kreativitě vydělat umí. Vztah moc nevnímá. Nejvíc si hledí sebe. Často vyhledává románky s nezávazným sexem. Utíká z nudy vztahu, ale pokud chce milenka vážný vztah, vrací se „domů“. Žije často s pocitem lehkosti a neohroženosti. Jeho mottem bývá heslo „Ono to nějak dopadne“ – nic mimo sebe nebere vážně. Spontaneity a bezprostřednosti má na rozdávání. Rozhodně se vedle něj nebudete nudit. Dokáže zaujmout až uhranout. Bývá přitažlivý pro svou svobodomyslnost, totálnost, nápaditost a fantazii.

Rodičovství - Role táty: Nezávislý extrémista
Jako otec bývá silně nezávislý, který se k dětem moc nemá. Sám je pořád "velké" dítě. Má toho tolik na práci, spoustu kamarádů, koníčků a zájmů. Děti se vedle něj necítí moc bezpečně. Vnímají totiž, že pro něj „nejsou“. Nebere na ně ohled, jsou přehlíženy a nedůležité. Umí projevit zájem, ale velmi krátkodobě. S dětmi to umí dobře, ale stále myslí víc na sebe.

Celkový obraz života: "Nenaplnitelné potřeby"
Převažující pocit je smutek a opuštění. Vlastně ani neví, co mu chybí. Je deprivován. Není se proto schopen naplnit a hledá uspokojení zvenku. Je opakovaně vystavován pocitu prázdna. Ve skutečnosti odmítá sám sebe a zároveň i to, co potřebuje – „nic mu není dost“. Proto bývá vyčerpaný a vyprahlý.
Takový člověk je kvůli své deprivaci oslaben. Zároveň bývá vnitřně přesvědčen, že na něm nezáleží, proto se za sebe nepostaví. Neprojeví se ani nedá najevo nesouhlas. Jako by byl pořád „přisátý k matčinu prsu“. Potřebuje cítit bezpečí a stálost. Při extrémní zátěži si vytváří až autistické rituály, na nichž lpí. Pokud se setká s autoritou, přijímá zdánlivě každý požadavek. Podvolí se jí. Později ovšem rebeluje. Jako strategii v tomto případě používá systém „Nechat to vyhnít“, kdy se začne vyhýbat kontaktu. Nedodržuje domluvené. Nechává se zapírat.

"Rebelství už tě dál nedovede. Je třeba hledat důvěru a pocit bezpečí v sobě."

Má v sobě zmatečné a protichůdné postoje, kdy nechce rozhodovat, aby nebyl vidět – neukázal se. Zároveň touží po tom všechno řídit a kontrolovat, protože nepociťuje důvěru v lidi. Tento vnitřní konflikt v něm vytváří svár a rozmrzelost. Je naštvaný na to, co potřebuje i že to potřebuje.

Kudy z toho ven: Naplň se sám sebou
Východisko leží celou dobu uvnitř tebe. Jedině tam se můžeš nasytit. Opusť iluzi, že to sám zvládneš. Zplnomocni se a dospěj. Budeš se muset konfrontovat se svým zraněním a citovým strádáním. Jedině tak lze opustit past „velkého dítěte“ (dětské postoje a stavy v dospělém těle), opustit pocity deprivace. Udělat to, k čemu pociťuješ odpor – vyjít z toho kouta, kam jsi si ze strachu a bolesti zalezl. Při obnově kontaktu se svým vnitřním dítětem se často jako první objeví pocity vzteku a zášti. Je třeba nepolevit a vyčkat, dokud se neobnoví pocit důvěry a bezpečí. To dá prostor pro vyjádření hlubších pocitů, které vztek maskuje a chrání. Většinou se objeví se hluboký smutek a bolest. Ty potřebují uznání a prostor pro vyjádření. V tu chvíli ses vydal na cestu k léčení a nápravě…

Nicméně téma zraněného vnitřního dítěte nabádá k opatrnosti. Jsou to hluboké rány z minulosti a každý spěch a nešetrnost může napáchat velké škody. Jsi vnitřně velmi zraněný a opuštěný. Je proto radno si na tuto cestu přizvat dobrého průvodce v podobě terapeuta či skupiny v rámci semináře nebo tréninku.

ŽENA S HLAVOU V OBLACÍCH - "Zůstat dívenkou je příjemné."

Žena, které běžný svět nestačí
Zálibu nacházejí v seminářích. Tam pro sebe objevují ohňostroj prožitků. Hledají dobré místo pro svou velkou citlivost. Neumějí se ozvat a postavit za sebe. Potřebují bezpečné a vlídné místo. Současně také speciální péči a zacházení. Tím, že se moc nevnímají, trpí nedostatkem sebereflexe. Oplývají tvořivostí a kreativitou, dokážou se plně obětovat = stát se naplno dělníkem pro vyšší ideál.
Umí zahořet pro velké esoterické proudy, ale praktická stránka života je moc nebaví. Je jim trochu jedno, zda otevírají vesmírné portály, komunikují s anděly…, hlavně aby je to bavilo a hodně se toho při tom odehrávalo. Je potřeba, aby vše bylo doprovázeno silnými zážitky, pocity a vzrušením. Jsou jako nádoby bez dna. Nedochází k naplnění sebe sama. Proto vyhledávají stále nové podněty. Do určité míry je dobře charakterizuje postava víly: létající, vznášející se a éterické. Touží po bezpečí a bezstarostnosti. V extrémech to vypadá, jako by se jejich mysl vznášela několik metrů nad tělem. Často řeší peníze respektive jejich nedostatek. Jsou neuzemněné.

Práce
Pokud ji práce baví, dokáže podávat velké výkony. Zároveň zůstává přelétavá a rychle ztrácí zájem. Působí výrazně, někdy až teatrálně. Opakovaně bývá nespokojená a příčiny hledá u druhých a nikoliv u sebe. Průběžně v práci "končí". Je jednou nohou na odchodu. Potřebuje být oceňována. Práce ji baví často, ale většinou jen krátce. Specifické pro tyto ženy pak je, že jsou "Jájínky". Potřebuje, aby výsledek byl spojován s ní osobně. Uvnitř bývají podrážděné, protože je nic dlouhodobě nenaplní.

Vztahy – Pečuji o partnera
Ve vztahu bývá kritická. Umí se prosadit a je samostatná. Partnera vlastně ani moc nepotřebuje. Někde hluboko ale závislost na partnerovi zůstává. Tím, že vytváří závislostní vztahy, neumí vztahy opouštět. Zůstává v nich neužitečně a nezdravě dlouho. Nehledá nikde konkrétně své naplnění, musí být oceněna a je jí jedno kde. Chce a požaduje od partnera neustále ocenění a vyzdvižení jejích zásluh a přínosů. Sebezahleděná žena má ustavičně přemíru požadavků a kritických připomínek. Umí si je aktivně vyhledávat. Bývá navenek považována za schopnou a úspěšnou. Uvnitř bývá podrážděná a nespokojená, jelikož si není schopna ošetřit svá dětská zranění sama. Umí být ve vztahu nápaditá, až to přehání. Má potřebu vést i za cenu kritiky, ponižování a zesměšňování partnera.

Žena víla jako matka
Tyto matky o dítě pečují, jen když se jim to hodí, naplňuje-li to jejich potřeby a nebo je-li to kompenzace na jejich strádání. Naplňují si s dětmi to, co samy jako děti nedostaly. Jsou lapeny svými neodžitými bolestmi a zraněními. Bývají zahleděné do sebe. Dětem neumějí naplno dát svou pozornost a péči. Jsou nepřítomné a duchem jinde, nejsou praktické. Není na ně spolehnutí. Tím vším berou dětem pocit bezpečí. Umějí se zapálit pro své koníčky, nikoliv ty jejich.

"Přesuň pozornost od druhých na sebe. Měj soucit sama k sobě."

Východiskem je "stát se sama sobě matkou" pro své zraněné dětské Já
Hlavní výzvou je vystoupit z role ublížené. Umět si najít hodnotu v něčem jiném. Navrátit si zodpovědnost za to, jak se v životě mám. Učit se nehledat chybu u druhých. Vracet se k sobě a do své přítomnosti. Tam na tebe čekají nepřijaté a zapomenuté pocity, smutky a bolesti. Je třeba dávat jim "mateřskou" péči, laskavost a pozornost. Vytvářet a posilovat pocit vlastní odpovědnosti, která umožní omezit nárok na uznání a potřebu se vyvyšovat skrze kritiku. Umět být tolerantnější a přijímající vůči odlišnostem druhých. Uznat, že máš svá zranění, která vyžadují tvou péči.
Nezbytné je zastavení a vnímání sebe sama. Revolucí je přesun pozornosti od druhých na sebe. Jde o postupné nacházení a navracení si vlastní zranitelnosti. Ošetření malých i velkých ran a zranění. Jde o to postupně léčit a obnovovat pocit bezpečí sama se sebou. Překážkou bývá spěch. "Už vím, jak to změnit, tak honem, honem, ať už to je."

Cesta za změnou vyžaduje čas. Začíná uznáním vlastního dílu za to, jak žiji. Cestu ke "zraněnému dítěti" je bezpečnější projít s průvodcem. Rizikem bývá zabřednutí do pocitu viny, které bere energii a prostor pro změnu. Nehledej vinu v sobě ani v druhých, nacházej a vracej si odpovědnost.

Autoři: Vladimír Münz, Michaela Dušková Kovaříková