Vnitřní vztahy 2 - Nadvláda vnitřní ženy

MUŽ CHAMELEON A ŽENA OBĚŤ
Změkčilé mužství a sebeobětující ženství

Představujeme druhou dynamiku vnitřního trojúhelníku, tedy projev chování typu „Muže chameleona“, který zapomněl svou původní barvu. Jeho velmi oblíbený postoj ke světu je „přizpůsobování je moje norma“. A „Ženy oběti“, která v sebeobětování našla poslání a smysl svého bytí. Je to stav, kdy v muži i ženě vládne jejich vnitřní ženská část – „postava“ vnitřní žena.

Exkurze do ženského světa
Pro rozpoznání femininních postojů mužů i žen je dobré si je nejprve zhruba popsat. Hlavním předobrazem ženských vlastností a kvalit jsou naše matky, babičky a další zásadní ženské vzory. Motivací k tomu, že jsou našimi vzory a předobrazy, je stejně často obdiv jako odpor. Obojí je neužitečné a nezdravé. Obdiv vede k idealizaci a někdy až k "zbožštění". Odpor charakterizuje postoj: „Takový/á já nikdy nebudu“. Souvisí to nejen s projevy, postoji a chováním našeho vzoru, ale i případnou nepřítomností dané osoby. Mnohdy se k překvapení všech potomek chová úplně stejně jako nepřítomný rodič. Shodné bývá nejen chování, ale i postoje těla a grimasy.

Ženské kvality: emotivnost, intuice, vztahovost, pasivita a plynutí – nechat to projít, iracionalita, měkkost, nepřímost a přijímání, poddajnost, jemnost, laskavost, krása a ladnost, estetika, hlubokost, nestálost, skrytost, smyslnost, nezištnost.
Ženské potřeby: skupinovost, orientace dovnitř, oblost, mírnost, tajemství, široké vnímání a zaměřenost, harmonie, květnatost, sdílnost.
Ženské projevy ve vztazích jsou zjednodušeně tyto: preferuje vztah samotný. Její potřeby jsou často menší než potřeby vztahu či partnera. Upřednostňuje "My" a z toho vyplývající prospěch obou, několika nebo společenství. Emoce většinou vyjadřuje dobře. Dominantním projevem je přijímání, pasivita.

Velmi pěkný popis naší ženské části sepsala Tara Springett:
"Ženská energie je jako obloha. Otevírá se a dokáže obejmout spousty věcí i lidí. Vyznačuje se poklidem, který však není trpným čekáním, nýbrž otevřeností a vstřícností – pozorným „jsem zde”. Jádrem ženskosti je poddajnost – vědomý proces přitakávání, který je navýsost příjemný. Poddajnost je pravý opak odevzdanosti, člověk se díky ní totiž stává sám sebou nanejvýš uspokojivým způsobem. Hluboká poddajnost je umění hlubokého prožitku. Velmi „ženské” ženy proto zažívají mnohokrát vyšší sexuální uspokojení než téměř jakýkoli muž. Navíc schopnost přitakat činí ženy nadanějšími na duchovních cestách, protože chcete-li se přiblížit vyššímu vědomí, bez poddajnosti to nepůjde."

MUŽ CHAMELEON - „Nechám to být. Počkám, jak se to vyvine.“

Jak poznáme „chameleona – muže všech tváří“
Takový muž zdánlivě nemá svá vlastní přání či potřeby. Bývá ve vleku partnerky. Svou hodnotu odvozuje od toho, co udělá pro vztah či partnerku. Je nejistý a plný pochybností, často pasivně agresivní – staví se do odporu a opozice, ale neřekne to nahlas. Následně si začne stěžovat a vyčítat za zády dotyčného. V řeči je klevetný a neumí jasně ani přímo formulovat své názory a potřeby. Pokud ano, tak až v afektu, jízlivě a podrážděně.
Tělesně mívá tendenci hromadit v těle tuk. Neumí se zbavovat starého. Křivdy si drží léta. Často se lituje. Vrací se zpět v čase a „přehrává“ si situace. Když je ve vztahu, bývá na partnerce závislý. Vyhledává dominantní ženy s převahou mužské energie. Ve vztahu se „ztrácí“, protože stále usiluje o přijetí. Má neodbytnou potřebu se zavděčit a zalíbit. Pokud dělá něco pro sebe, pak manipulativně a ve skrytu. Je pasivní v rozhodování, vždy hloubá a zvažuje rizika. Opatrnost je jeho druhé jméno. Jeho heslem je: „100x měř a pak (radši) ani neřež“.
 

"Přestaň být pasivní a citlivý k druhým. Postav se za sebe."

Nemá vlastní názor na mužství. Často přebírá matčin náhled na muže, respektive na otce. Tím odmítá své mužství, které má k dispozici. Výborně předstírá a má širokou paletu masek. Svou pasivitu skrývá za citlivost a péči o druhé. Je jemný a citlivý. Umí být empatický, naslouchající. Jeho pohodlí nehraje žádnou roli. Vždy je k dispozici a pomáhá druhým ve jménu ocenění a přijetí. Umí „zahrát“ na city. Rád se nechává politovat a uchlácholit. Chce získat pozornost.

Inspirace ze světa filmu – Citlivý muž si hlídá pohodlí a bezpečí
Lepší už to nebude / As Good as It Gets, USA, 1997, 139 min, Režie: James L. Brooks – Melvin Udal
Vykoupení z věznice Shawshank / The Shawshank Redemption, USA, 1994, 142 min, režie: Frank Darabont – Andy Dufresne
25. hodina / 25th Hour, USA, 2002, 129 min, režie: Spike Lee – Monty Brogan
Teorie tygra, ČR, 2016, 101 min. Režie: Radek Bajgar – veterinář Jan

Práce – Má skryté ambice a velkou empatii
V oblasti práce a kariéry se ke slovu hlásí mužská pýcha. Tito muži ambiciózně říkají: „Kdyby mě pustili ke kormidlu, ukázal bych jim, jaký jsem kabrňák…“ Ve skrytu touží po důležitosti, ale stydí se ji projevit. Mezi klady patří silně rozvinutá empatie. Lidé se silnou ženskou stránkou jsou jako lakmusové papírky. Umějí detekovat a rozpoznat velmi jemné záchvěvy změn u druhých. Mívají k tomu i dar správných předtuch a z toho roste výtečná schopnost a nutkání pečovat. Jsou spolehliví. Mají silný cit pro sociální spravedlivost – všem naměřit stejně, nikoho neprotežovat. Jejich slabost pro vyloučené a znevýhodněné je hnána velkým soucitem.

Vztahy
V manželství se snadno podvoluje tlaku partnerky. Nebývá v něm šťastný. Často vyhledává románky s nezávazným sexem. Utíká z vězení vztahu, ale pokud chce milenka vážný vztah, vrací se „domů“. Žije často s pocitem viny. Jeho mottem bývá heslo „Smrádek, ale teplíčko“ – vztah mu sice nevyhovuje, ale zná ho a nebude ho měnit. Je pro něj lepší zůstat v známém nepohodlí než riskovat nejistou změnu.

Rodičovství – Role táty: Opičí láska
I v roli otce dává hodně péče a pozornosti. Neumí dávat hranice a určovat podmínky. Jde o bezhraniční projev. Kvůli tomu roste riziko, že dítě bude rozmazlené. Pokud je muž-otec unaven a vyčerpán, z pocitu bezmoci vybuchuje. Protože nedokáže a ani často nemůže dát to, co by si přál. Tyto návaly vzteku střídá lítost a pocit viny. Následují omluvy. To roztáčí začarovaný kruh, kdy se snaží o to víc. Zase selhává = vybuchuje a tak pořád dokola…

Celkový obraz života: "Musím to vydržet"
Tenhle typ muže fyzicky unese hodně. Nevnímá své limity. Jeho přetížení se často projevuje skrze nemoc. Utrpení je mnohdy převažující pocit, v němž si dokáže časem i nevědomě "libovat". Tj. vytváří si nevědomě sebedestrukční vzorec: "trpím = cítím = žiju". Ve skutečnosti ovšem pouze přežívá s omezenou paletou pocitů.

Kudy z toho ven: Vrať si sebeúctu
Z bažiny bezmoci tě vytáhne jedině vztek. Jsou to stavy, kdy je míra tvé frustrace a bezmoci naplněna až po okraj. Říkáš věty typu: Já už nemůžu.“ „Tohle dál nevydržím.“ „Je toho na mě moc – mám toho po krk.“ Nejspíš tě v rámci reorganizace propustili z práce nebo tvoje manželka splnila své hrozby a tys našel své kufry za dveřmi. Tvůj klíč už do zámku nepasuje. Zároveň jsi tak vyčerpaný. Teprve bezmoc a velká únava tě donutí požádat o pomoc. Jinak bys trpěl dál. Jsi přece držák. A tvou „povinností“ je to zvládnout.
Nevědomky se kastruješ. Nechceš nikdy vycenit zuby. Uvěřil jsi, že právě takové mužství je ženami žádané. Máš potlačené já, proto se schováváš za soucit a péči.
Dokud v tom budeš pokračovat, je cesta k nápravě uzavřena. Většinu změn děláš ve jménu vztahu a podle potřeb partnerky. Nic nevychází z tvého popudu a chtění. Pokud se naopak naučíš dávat i sobě, nic ze svých kvalit neztrácíš. Jen se přestaneš obětovat.
Je třeba si uvědomit, že jsi víc než tvé činy, které děláš pro druhé. Máš svou hodnotu sám o sobě, nehledě na to, co dokážeš. Dokud neopustíš svět „My“ (vztah, pracovní kolektiv, rodina) a nevstoupíš na planetu „Já“ (být sám za sebe), budou všechny změny pouze dočasné.

ŽENA OBĚŤ - "Sebeobětování mi dává hodnotu."

Jak poznáme „ženství neustále připravené k oběti“
Tato žena je identifikovaná se svým zraněním. Je v tom doma = Umí to a je v tom dobrá. Nezná nic jiného. Je zvyklá a zároveň se nevědomky drží obrazu utrpení. "Trpím, tedy jsem." Taková žena přetéká bolestí, vypadá utrápeně a hovoří polohlasně. Je to takový chodící "maják bolesti". Potřebuje své trápení ukazovat, protože si od něj odvíjí svou hodnotu. Nevědomě si tak získává pozornost.
Nelze ji učinit dlouhodobě šťastnou. Prchavé záblesky naděje na klid a štěstí záhy mizí. Přesto má výtečné mimikry a bývá pravidelně označována za silnou, zdatnou. Jedná se o „velké“ ženy projevem a některé i vzhledem, což je pro okolí obzvlášť matoucí. Uvnitř se dostavuje pravidelně pocit odevzdanosti. Jsou vnitřně zlomené. Umdlévají z dlouhodobého střídání vzteku, bezmoci a vyčerpání. Takovéto ženství se jeví jako zadupané a uvázlé v blátě. Neumí používat "ženskou sílu" čistě pro sebe a své okolí. Nechává si „naložit“ okolnostmi, ostatními nebo sama sebou vše, co je potřeba zvládnout, pak se cítí hodnotná. Charakteristickým znakem a zátěží těchto žen bývá ponížení

Bez odložení role „velké“ ženy to nepůjde
Ženy, které v tom své blízké nikdy nenechají. Je to držák, který je zvyklý se obětovat. Je jako mezek, kterému naložíš velký náklad, a on to unese. Jejich nízká sebehodnota vede k přesvědčení, že "je lepší se zničit sama a dobrovolně dřív, než mě zničí ti druzí". Uvnitř se hromadí vztek na sebe i na ten „požadavek“ zvenku = zdroj sebehodnoty, kterému neumí říci ne. Vztek posiluje i frustrace, že si na to, že vše zvládne a nic neodmítne, okolí zvyklo a bere to za samozřejmost. Tato sebedestrukce vede k častým psychosomatickým neduhům. Je často nesena pocitem křivdy a bezmoci. Velkou revolucí a cestou ke změně je rehabilitace zdravého sobectví. Dovolit si uznat své potřeby a touhy. Upřednostnit sebe před potřebami a nároky okolí a blízkých. Současně je třeba si dát prostor pro slabost. Mohu nedbat o druhé. Dát prostor své únavě. Vrátit si sebeúctu a dát si zpět svou hodnotu…

"Dovol si uznat své potřeby a touhy. Upřednostni sebe před potřebami a nároky okolí a blízkých."

Inspirace ze světa filmu – Žena oběť
Dům z karet
/ House of Cards, 1993, Režie: Michael Lessac –
Hodiny / The Hours, 2002, Režie: Stephen Daldry –
Cena za něžnost / Terms of Endearment, 1983, Režie: James L. Brooks –
Ecce homo Homolka, 1969, Režie: Jaroslav Papoušek – postava tchyně

Práce
Působí nenápadně a moc se neprojevuje. Práci si většinou zastane. Umí snadno převzít práci za druhého. Vychází vstříc automaticky, aniž by chtěla. Bývá často nemocná. V rámci mnohosti úkolů a povinností se nedokáže zcela zaměřit na výkon nebo na výsledek. Málokdy ji práce baví nebo nadchne. Bere ji více jako povinnost. Specifické pro tyto ženy pak je, že bývají ukňourané, nebo tak působí. Často věří, že nic lepšího tady pro ně není. Uvnitř bývají vyčerpané, že toho musejí tolik stíhat.

Vztahy – Pečuji o partnera
Plete si mateřskou péči s partnerskou. Hledá své naplnění skrz partnerství. Chce a požaduje od partnera neustále ocenění a ujištění. Sebeobětující žena má ustavičně přemíru úkolů. Nikdy jí nedojdou. Umí si je aktivně vyhledávat. Bývá navenek ušlápnutá. A přitahuje si muže, kteří mají tendenci ženy zachraňovat. Kritiku a pochybnosti nevítá. Umí být ve vztahu oddaná, až to přehání. Nemá zjevnou potřebu vést, ale sklouzává k pasivní agresivitě. Sice v sobě cítí touhu po klidu a oddechu, ale většinou ji zastaví až nemoc nebo velká krize. 

Žena oběť jako matka
Matky mají tendenci zahrnout dítě opičí láskou. Je zavalující. Pečuje i tam, kde to není třeba a kde o to nikdo nestojí. Nedává prostor pro samostatnost dětí. Nedává jim tím důvěru. Děti nemají možnost si budovat své sebevědomí. Naučí je nevěřit si, stejně jako si nevěří ona sama. Vždy vznáší nárok. Vyžaduje za svou péči opakované ocenění, když ho nedostává, vyčítá, vnitřně cítí vztek a ukazuje své sebeobětování.
Často je buď přehnaně hodná a pečující, nebo naštvaná a ublížená. Oba tyto extrémy se časem pro děti stanou koulí na noze a od matky se odtahují, což ještě zvětší bezmoc a vztek matky.

Východiskem je cesta k ženské části
Hlavní výzvou je vystoupit z role oběti. Umět si najít hodnotu v něčem jiném. Navrácení soucitu. Učit se vnímat své potřeby a touhy. Dávat a navracet jim důležitost. Zastavovat se a nořit se do sebe. Vytvářet a posilovat pocit vlastní důležitosti, který umožní více důvěřovat sobě i životu. Umět být nepečující, zdravě sobecká a nebýt závislá na přízni a ocenění zvenčí. Uznat, že mám své limity. Moje hodnota netratí, pokud někdy nepečuji.
Jde o revoluci. Přesun pozornosti z opečovávání druhých na sebe. Důležité je zastavení a oddych. Vystoupení z krysího závodu nekonečné péče a oběti. Ukončil svou roli oběti. Uvěřit, že mohu mít lepší život. Znovuobnovit důvěru v sebe a to, že jsem dost již teď. Nemusím nic dokazovat. Jde o postupné hledání vlastní autonomie. Nalézání drobných i velkých radostí. Jde o to nalézt svou sílu. To povede k obnově respektu k vlastní citlivosti. Překážkou bývá iluze, že když přestanu pečovat, zůstanu sama.

Cesta za změnou vyžaduje odvahu si přiznat potřebu a touhu po lepším životě. Jdi tomu naproti, nebo tě to stejně zastaví. Autonomie se není potřeba bát, je potřeba si ji začít dávat. Postoj Sebeobětující ženy mívá pravidelně hluboké kořeny v dětství.

Autoři: Vladimír Münz, Michaela Dušková Kovaříková