Vnitřní vztahy 4 - Nikdo nevládne

Muž, který zmizel a žena, která to vzdala
Nepřítomné mužství a zborcené ženství

Toto je čtvrtá a poslední dynamika vnitřního trojúhelníku. Stav, kdy nevládne nikdo. Nevládne žádná vnitřní postava. Může vládnout kdokoliv. Při problému, krizi či těžkostech se zkrátka někdo ujme vedení. A platí pravidlo „silnější bere“. Kdo to bude, záleží pouze na aktuální situaci.
U mužů se tato dynamika projevuje chováním typu „muže, který nad svým životem ztratil vládu...“. Takový muž někde hluboko nevěří v sebe ani v život. Nenachází důvod žít v přítomnosti. A „ženy, která to vzdala“, nenašla důvod pro zapojení do života. Doposud ji život více zraňoval, než naplňoval.

Exkurze do světa bezvládí
Bezvládí je charakterizováno velkými výkyvy v chování. Takový člověk stojí ve vedlejší roli. Střídá a projevuje různé postoje a projevy. Jeho pomyslný trůn, místo, ze kterého lze vládnout a řídit svůj život, je prázdný. Je to "space cowboy" – cestovatel a tulák po hvězdách, který se pouze výjimečně vrací domů na zem. Často se u takových typů střídá apatie s frenetickou aktivitou. Nacházíme zde jak lidi depresivní, tak trpící syndromem vyhoření. Často se dostávají do stavu zhroucení.

MUŽ, KTERÝ ZMIZEL / Bezvládí neboli vláda všech
- „Tohle se možná povedlo, ale to nejdůležitější stále chybí…“

Jak poznáme „muže, který ztratil vládu nad životem“
Muž v této dynamice se projevuje nevděkem, a to sám k sobě i k okolí. Neuznává si pokrok. Má pocit, že je stále na začátku. Ke každému posunu či změně je hned připojena námitka a zpochybnění, které bývají nejčastěji uvozeny slůvkem „ale“. Trpí identifikací s problémem, kdy nic jiného nevidí. Pocit nelaskavého světa a ohrožení bývá průběžný a zaplavující. Tento muž se vztahuje až k následkům svého jednání, pokud vůbec.
Někde uvnitř má pocit, že přežívá. Rezignoval na dobrý život. Často ulpívá na myšlenkových konceptech, včetně těch duchovních. Je ambiciózní a nezralý. Je jako kourouhvička, umí se přichýlit k aktuálnímu vlivu či názoru. Je také koumák a chytrolín, který pořád vymýšlí teorie a jehož hlava neustále šrotuje. Nosí masku netečnosti, ale uvnitř to vzdal. Je odpojený od těla i prožívání. Nezná svoje životní směřování – vyjma všeho, co jde z hlavy. To jediné je pro něj v pořádku. Ustupuje tlaku. Uhýbá. Nečelí. Nechce. Prchá.

Tipy na filmy: Muž, který zmizel
Americká krása / American Beauty, USA, 1999, 117 min, režie: Sam Mendes – otec Lester Burnham
Náhodný turista / The Accidental Tourist, USA, 1988, 116 min, režie: Lawrence Kasdan – Macon Leary
Zlomené květiny / Broken Flowers, USA, 2005, 106 min, režie: Jim Jarmusch – Don Johnston
Krkonošské pohádky, Československo, 1974–1984, 200 min, Režie: Věra Jordánová - hajnej

Muž, který zmizel

Práce: Pilíř, námitky a kolaps
Pro tyto muže platí, že fungují dobře v práci, která je zajímá. Dostanou ocenění. Pak vydrží mít dlouhodobě hodně naloženo. Bývají to pilíře firmy. Jenže oni sami o sebe nedbají. Po dlouhodobém zápřahu jednoho dne odpadnou.
Dalším charakteristickým projevem jsou námitky. Tito muži mají potřebu mít pravdu. Vyhovuje jim, když je po jejich. Pokud si najdou svou oblast, které opravdu rozumějí, umějí být uvážliví, flexibilní a nekonfliktní. Když v této pracovní oblasti naopak cítí nedostatek, začnou na sebe pozornost strhávat.

Vztahy
V manželství je odevzdaný. Neví, co chce. Svou roli ani směřování ve vztahu nemá. Hlavně ho zajímá klid. Nebývá výbojný k jiným ženám, ani finance pro něj nejsou zásadní. Když už pro něco zahoří, vždy jen na krátko. Žije často s pocitem netečnosti a nezájmu. Jeho mottem bývá heslo „Klid především.“ Bývá navenek nekonfliktníapatický ve stylu "Kam mě ráno postavíš, tam mě večer najdeš." Proto tento typ muže vyhledávají ženy, které potřebují pocit bezpečí. Do vztahu nikdy nejde naplno. Nedá tam zcela sebe, stejně jako ve všech dalších oblastech života.

Rodičovství: Táta, který tam nebyl
Jeho touha po vlastním blahu a harmonii mu nedovoluje se moc věnovat svým dětem. Potřebuje silné prožitky, kterými se snaží zvrátit stavy apatie. Má hodně osobních zájmů, rodinu k nim sice teoreticky připojit může, ale moc často k tomu nedochází. Většina péče pak přechází na partnerku. Dost často se takový muž do role otce vpraví až po rozvodu, kdy zůstane u dětí sám. Není tam alternace, na kterou byl zvyklý.

Celkový obraz života: Útěk od pocitů do své hlavy
Takový člověk nechce být v kontaktu. Vyhýbá se každé intimitě. Masáž darovaná k narozeninám ho nepotěší… Pod tlakem má tendence se bránit a vymezovat. Raději ovšem stojí stranou. Názorově je neuchopitelný. Pokud je vyhraněný, tak pouze na svém „písečku“ – v oblasti, kde je myšlenkově zainteresován. To, čemu slepě věří a co zkoumá. Mimo něj je pro život nepraktický až nepoužitelný. Nelze ho zapojit ani nadchnout.
Jeho hlavní tendence a postoj je vzepření se skrz rezistenci. Umí výborně kličkovat. Inklinuje k neuzemněnému duchovnu – "maluje mandaly, ale pořád bydlí ve dvaačtyřiceti letech u rodičů, kteří ho dotují". Nebo si zaleze do své jeskyně a tam bádá. V praxi to bývají IT nebo jiní specialisté či zapálení duchovní hledači, kteří se stále nenašli. Pocity odmítá, protože se nehodí pro analýzu. Přeje si necítit, a pokud to nejde, objevuje se u něj nejčastěji emoce strachu a nedůvěry.

Jak z toho ven: Vrať si pocity = Probuď se do života
Odpojil ses od svých kořenů. Ztratil ses sám sobě. Ustrnul a zakrněl jsi v minulosti. Když se budeš neustále vyhýbat pohledu zpátky, východisko nenajdeš. Nejde jít dál, když nevíš, co si s sebou neseš z minulosti za zátěže. Hlavou to změnit nejde. Racionalizace je bez pocitů. Je třeba vyvažovat mysl pocity. Hledat a navracet se k rovnováze…

"Neboj se prožitku. Hledej emoce. Dej tak protiváhu mysli."

Hlavním nástrojem jsou emoce. Lze se k nim dostat dobře přes tělo. Jde o překonání počátečních obavy z prožívání. Je třeba začít postupně a zlehka. Více vnímat sám sebe. Prospěje ti celkové zjednodušení. Digitální detox, informační půst. Hodit svoje elektronické hračky „do kanálu“. Začít vnímat sebe i své okolí. Hledej v prožitku protiváhu vůči převaze mysli.

ŽENA, KTERÁ TO VZDALA - "Nic po mně nechtějte. Nejsem tady."

Je to žena, pro kterou je svět příliš velkou zátěží. Takové ženy mají tendenci se hroutit do sebe. Vnitřní kolaps pramení z okolností. Tyto ženy jsou často vystaveny opravdu těžkému osudu, který v kombinaci s jejich vysokou  citlivostí vytváří velkou zátěž. Provází je velká touha po štěstí. Doslova přetékají emocemi, které potřebují ventilovat. Tyto emocionální veletoče jsou vyčerpávající především pro ně samé. Často se udržují v iluzi, že dokážou změnu vytvořit zvenku. Stačilo by přece, kdyby se pracovní tým nebo partner změnil…
Kvůli své emotivnosti umějí být hodně výřečné a naléhavé. Málokdy zažívají pocit štěstí či klidu. Jejich širokospektrální vnímání a citlivost jim to znemožňují. Kvůli přetížení vyhledávají samotu a obvykle bývají s částí rodiny ve sporu.

Mívají navíc pocit, že na nich nezáleží. Uznání a ocenění zvenčí časem přestává stačit. Dochází k přetížení. Neznají své hranice, tudíž nepoznají, že se k ní blíží. Pak jsou překvapené. Dochází ke kolapsu dovnitř – zhroucení, nebo ven – výbuch emocí, hurá akce, kdy pálí mosty a chtějí od všeho utéct. Jejich psychika je velmi nestabilní a v extrémních případech hledají úlevu a únik v návykových látkách počínaje alkoholem a konče drogami…

"Vrať emoce, kam patří. Vnímej je a nechávej si je u sebe."

Práce
Většinou si neumí najít práci, která by ji bavila a naplňovala dlouhodobě. Má tendenci se kvůli své bezhraničnosti přetěžovat. Velké výkony ji stojí spoustu energie. Rychle se unaví. Nebývá vůdčím typem. Zároveň je ovšem přelétavá a rychle ztrácí zájem. Působí vstřícně a zároveň zapškle. Když se uvolní ze zátěže, zcela ji to promění. Lidsky i pracovně vyroste. Opakovaně bývá vyčerpaná a příčiny nehledá. Tyto ženy bývají sarkastické, uštěpačně až pasivně agresivní. Jsou nejisté. Uvnitř bývají uvnitř nešťastné, že je jejich život tak těžký.

Vztahy – Pečuji o partnera
Ve vztahu bývá závislá. Drží se iluze, že je změna nebo štěstí na dosah. Bojí se přiznat si realitu. Má růžové brýle. Partner je často celý její život. Pokud se jí ve vztahu či rodině opravdu nedaří, dokáže udělat razantní kroky. Někdy jde až o revoluci, kdy rodinu či partnera opustí ze dne na den. Většinou ani tento krok nepřináší východisko. Jde jen o únik a úlevu. Topí se ve výčitkách. Téměř vždy se vrací zpět.
Neumí se prosadit a je nesamostatná. Partnera potřebuje, jakkoliv ji zatěžuje. Je plně závislá na partnerovi. Tím, že vytváří závislostní vztahy, neumí vztahy opouštět. Jako kompenzaci často sahá po alkoholu. Žena, která to vzdala, nemá velké požadavky. Uvnitř bývá nešťastná a lpící na iluzích. A přitahuje si muže, kteří bývají tyranští, bezcitní a zároveň ženy přehlížejí. Ve vztahu je podřízená bez schopnosti se vyhranit. Nepostaví se za sebe. Zároveň se umí zatnout a projít skrz velké odpory a neprůchodnosti.

Žena, která to vzdala, jako matka
Jako matky jsou silně emotivní. Snaží se být "správnou" mámou, ať už to pro ně znamená cokoliv. Hledají mírné cesty k prosazení jako rodič. V přetížení mají tendenci kolabovat, nebo se snaží od situace odpoutat. Často samy spadnou do dětské závislé a podřízené role. Zbaví se tak zodpovědnosti a tlaku, které je tolik rozrušují a zatěžují. Vytváří aliance s dětmi, když partner nefunguje. Tím děti povyšují do role partnera. Řeší s nimi "dospělá" témata. Na výchovu bývá často sama. Manžel se obvykle realizuje jinde.

Východiskem je stát se sama sobě matkou pro své zraněné dětské Já.

Jak z toho ven: Vrať si pocity = Probuď se do života
Odpojila ses od své zátěže z minulosti. Jsi ztracená sama v sobě. Když se budeš neustále vyhýbat pohledu zpátky, východisko nenajdeš. Nejde jít dál, když nevím, co si s sebou nesu z minulosti za zátěže. Neusměrněná emotivnost ti východisko nenabídne. Je třeba hledat a navracet se k rovnováze…
Je třeba méně chodit do vztahů. Držet si odstup a méně se zajímat o druhé. Nerozpouštět se v druhých. Vracet se a zůstávat u sebe. Jde o to, změnit emočnost z prostředku, jak upoutávat pozornost okolí, na vnímání sebe a rozpoznání osobních potřeb. Začít vnímat sebe. Zde hledej svou sílu i směřování.
Cesta za změnou vyžaduje čas. Začíná uznáním vlastního dílu za to, jak žiji.

Autoři: Vladimír Münz, Michaela Dušková Kovaříková